Zrcadlo
je jako vstup do jiného světa,
jednou
vejdeš a zpět se nevracíš.
Mladé
děvče nepotřebuje vysoké střevíce,
nýbrž
milého mládence.
Očima
dychtivě prozkoumává
území
tmavé a stísněné
i když
světelné a prostorné,
po
krajích někdy i děsivé.
Pouhým
dotekem vrátit se chceš,
voláš,
klepeš, nic nezmůžeš.
Každý
roh již je mi známý,
čekám
už jen na vyzvání.
Okolo
zrcadla toulá se chlapec,
v
srdci má touhu a v hlavě zmatek.
Oči
přivírá a hlavu v dlaních má,
otevře
oči a již ji vidí.
Vidí
ji v mlze, oči si protře,
vidí
ji jasně – nevěřícně.
Dívčinu
mladičkou chtěl by mít,
držet
ji za ruku a jen tak jít.
Natáhnou
ruku – zrcadlo řinčí,
vystoupí
dívčina s nevinnou duší.
Šarlota
Šínová, 2013