pátek 29. března 2019

Harry Potter a prokleté dítě – nostalgický návrat do Bradavic


Velký poprask v roce 2016 způsobila kniha Harry Potter a prokleté dítě. Jedná se o divadelní scénář, na kterém Joann Rowlingová tentokrát nepracovala sama, nýbrž ještě s divadelním režisérem Johnem Tiffanym a Jackem Thornem. Pro oba muže bylo toto dílo premiérou.

 Kniha vyvolala velice vyostřené debaty. Jsou zanícení fanoušci, kteří zhltnou všechno, co má na obálce kombinaci Harry Potter a J. K. Rowlingová, čtenáři, kteří dílo považují za ždímání peněz z úspěšné značky, a jsou tací, jimž se kniha upřímně líbila.

Prokleté dítě není pro čtenáře, kteří nečetli předchozí knihy, nebo mají mezery v příběhu. Je ale pravdou, že příběh je jiný a jinak stavěný než kdysi. Zápletka se nezaměřuje ani tak na dobrodružství jednotlivců, nebo jejich osobní životy. Harryho syn Albus chce vystoupit ze stínu svého otce a změnit minulos, pomocí obracečů času. Děj ukazuje různé alternativní světy, kdyby například Voldemort vyhrál a Harry zemřel. Zároveň celé ministerstvo kouzel pátrá po možném Voldemortově dítěti, které představuje hrozbu.

Pokud budete tuto knihu chtít považovat za plnohodnotný osmý díl, čeká vás zklamání. V díle je spousta nepřesností, které nesmyslně zasahují do ucelenosti a uzavřenosti původních děl. Pro milovníky kouzelnického světa je to ale příjemný návrat do Bradavic a k oblíbeným postavám. Setkáte se zde i s kouzelníky, kteří v předchozích knihách zemřeli, jako Cedric Diggory.
Pokud budeme brát knihu s velkou nadsázkou, můžeme se na chvíli ponořit do nostalgie, zjistit, co se stalo s hlavními postavami a jak si vedou jako dospělí, kteří posílají už své vlastní děti do Bradavic. Pak tedy Harryho Pottera a prokleté dítě doporučuji. (nu)


Autor recenze: Natálie Ungerová, 3. TM