Velký poprask v roce 2016 způsobila kniha Harry Potter a prokleté dítě. Jedná se o divadelní scénář, na kterém Joann Rowlingová tentokrát nepracovala sama, nýbrž ještě s divadelním režisérem Johnem Tiffanym a Jackem Thornem. Pro oba muže bylo toto dílo premiérou.
Kniha vyvolala velice vyostřené debaty. Jsou
zanícení fanoušci, kteří zhltnou všechno, co má na obálce kombinaci Harry
Potter a J. K. Rowlingová, čtenáři, kteří dílo považují za ždímání peněz z
úspěšné značky, a jsou tací, jimž se kniha upřímně líbila.
Prokleté
dítě není pro čtenáře, kteří nečetli předchozí knihy, nebo mají mezery v
příběhu. Je ale pravdou, že příběh je jiný a jinak stavěný než kdysi. Zápletka
se nezaměřuje ani tak na dobrodružství jednotlivců, nebo jejich osobní životy.
Harryho syn Albus chce vystoupit ze stínu svého otce a změnit minulos, pomocí
obracečů času. Děj ukazuje různé alternativní světy, kdyby například Voldemort
vyhrál a Harry zemřel. Zároveň celé ministerstvo kouzel pátrá po možném
Voldemortově dítěti, které představuje hrozbu.
Pokud budete
tuto knihu chtít považovat za plnohodnotný osmý díl, čeká vás zklamání. V díle
je spousta nepřesností, které nesmyslně zasahují do ucelenosti a uzavřenosti
původních děl. Pro milovníky kouzelnického světa je to ale příjemný návrat do
Bradavic a k oblíbeným postavám. Setkáte se zde i s kouzelníky, kteří v
předchozích knihách zemřeli, jako Cedric Diggory.
Pokud budeme
brát knihu s velkou nadsázkou, můžeme se na chvíli ponořit do nostalgie,
zjistit, co se stalo s hlavními postavami a jak si vedou jako dospělí, kteří
posílají už své vlastní děti do Bradavic. Pak tedy Harryho Pottera a prokleté
dítě doporučuji. (nu)
Autor
recenze: Natálie Ungerová, 3. TM